Jaký je vlastně původ slova "fidlovačka"? A jak tato lidová slavnost, která se uchovala až do poloviny 19. století, vypadala a kde se odehrávala?
..."Velké oblibě těšily se ovšem lidové slavnosti a poutě. Dobré jméno měla pouť svatomatějská..., pak tu byla pouť emauzská, jíž začínaly vlastně slavnosti velikonoční, pouť se konala v pondělí, v úterý odbýval se „štrozok" čili „slamník", tradiční slavnost cechu krejčovského a ve středu rovněž tradiční slavnost cechu ševcovského „fidlovačka" - fidlovačka jako jediná ze všech tří slavností byla navštěvovaná i lepší třídou obyvatelstva a konala se na louce v nuselském údolí.
Původ slova „filovačka" hledejme v německém „Fiedeln", švec jezdil rychle zvláštním hladítkem ze dřeva po kůži obuvi, aby ji uhladil: říkalo se tomu „fidlovat". Lidové podání kladlo slavnost ševců, fidlovačku, do dob císaře Josefa II."
J. V. Šmejkal: Píseň národu českého, 1935
Podle tradice darovali kdysi příslušníci pražského ševcovského cechu císaři Josefovi pár skvostných střevíců a císař jim na oplátku daroval malý postříbřený stromek se stříbrnými miniaturami všech ševcovských nástrojů.
Dar si ševci postavili ve své cechovní místnosti, ale když došlo o několik let později k rozporu mezi mistry a tovaryši, zmocnili se tovaryši císařova stromku násilím a za zpěvu a jásotu se stromkem v čele táhli k nuselskému mlýnu, kde se utábořili, postupně se k nim přidávali i další tovaryši. Po několika dnech stávky došly tovaryšům peníze a museli po kouskách rozprodat kousky císařského stromku a pak i stromek, zůstala jen stříbrná miniatura fidlovačky. Mezitím se spor s mistry urovnal a smír byl v nuselském údolí řádně oslaven.
Při návratu do města nahradili ševci stříbrný stromeček skutečným stromkem a ozdobili ho ševcovským náčiním se stříbrnou fidlovačkou na vrcholu.
Od té doby pořádali pražští ševci každoročně první středu po velikonocích veselou oslavu - fidlovačku na paměť události z nuselského údolí. Nesměl chybět stromek s náčiním, kromě něj se nesla ještě velká dýmka, z níž ústilo asi třicet troubelů - aby se mohli ševci rychle vystřídat ve společném kouření na znamení svornosti.
Taková je historie Fidlovačky podle lidového podání. Slovanští mytologové Krolmus a Hanuš však poukazovali na pohanský původ této lidové slavnosti a spojovali ji s rituály na počest návratu jara.
„Fidlovačka" se stala oblíbenou pražskou slavností. Stromek si po celu dobu této tradice zachoval svou úlohu - tovaryši vybrali urostlou břízku, na jejíž vrcholek připevnili fidlovačku, korunu stromku ozdobili květinami a různými cetkami, na spodní část stromlu se vždy věšelo velké duté kopyto. Z větví břízky visela omalovaná vyfouknutá vajíčka a pod korunou se houpal věnec z jarních květů. Z větví pod fidlovačkou vlály červené stuhy a celý stromek se podobal vesnickým májkám.
Slavnost měla následující průběh: Tovaryši nejdříve ozdobili v cechovní místnosti stromek, pak šli na slavnost pozvat své mistry a ve středu ráno vyrazili s hudbou a zpěvem a za doprovodu svých děvčat do Nuslí, postupně se k nim přidávali další a další lidé a rostoucí průvod se valil do nuselského údolí. V čele průvodu kráčel nejstarší tovaryš v bílém oblečení, nesl kytici květin a berlu, za ním šli muzikanti, pak tři tovaryši nesli ozdobený stromek, následoval jakýsi „náčelník slavnosti" - tzv. svatý synek, také v bílém oblečení se dvěma sluhy, jeho úkolem bylo bavit účastníky vtipnými promluvami. Pak následovali svobodní tovaryši se svými dívkami a nakonec ženatí tovaryši s rodinami. Bohatší Pražané jeli za průvodem v kočárech. Pestrý průvod došel až na místo (do nuselského údolí), kde se rozložil na pravém břehu Botiče. „Lepší" obyvatelé obsadili svah Folimanky, šlechta pozorovala dění ze svých kočárů. O zábavu se staraly nejrůznější atrakce - kejklíři, komedianti, kostkaři, harfeníci atd., také se samozřejmě tančilo a popíjelo.
Po slavnosti musel „svatý synek" dopravit ozdobený stromek opět do cechovní místnosti.
Slavnost Fidlovačka se udržela až do poloviny 19. století.
informace o vstupenkách:
pokladna tel. 224 257 601
tel/fax: +420 224 253 870
obchodni@dnv-praha.cz