03.09.10

Představujeme nové členy uměleckého souboru DnV

Vinohradský umělecký soubor se v nové sezoně rozšířil o dva nové mladé členy - Janu Strykovou a Lukáše Příkazkého.

                                   Rozhovor s Janou Strykovou

Jano, jak vznikl váš zájem o divadlo, kdo vás k tomuto zájmu inspiroval ? Pocházíte z divadelní rodiny?
Z divadelní rodiny nepocházím ani trochu, oba mí rodiče jsou spíše exaktně zaměřeni, ale maminka mě vodila do divadla poměrně často. Díky ní jsem zpívala v dětském sboru ND v Brně už ve čtyřech letech. Dále na gymnáziu jsem navštěvovala dramatický kroužek pod vedením Dany Hlaváčové a hrála amatérské divadlo ve spolku Misery Loves Company. 

Kdy jste začala vážně uvažovat o tom, že by se divadlo mohlo stát
i vaší profesí? Co na to říkalo vaše okolí ?
Nejsem jednostranně zaměřený člověk, takže jsem během studia na gymnáziu přirozeně uvažovala i o jiných profesích, ale když mě přijali na DAMU, nebylo co řešit! Moje rodina si samozřejmě pro svoji dceru přála to nejlepší, proto  mým výběrem příliš nadšena nebyla neb by si pro mě představovala ekonomicky zajímavější povolání než je divadlo, ale protože máme doma dobré vztahy, nebránili mi a v mém rozhodnutí mě podpořili.

Jak vzpomínáte na studium na DAMU? Kdo byli vaši pedagogové a co
nejdůležitějšího jste se tam naučila?
Na DAMU jsem studovala v ročníku pod vedením Ladislava Mrkvičky,  Jaroslavy Tvrzníkové a Miloslava Mejzlíka. Každý z pedagogů nás inspiroval jiným způsobem, což bylo pro nás velmi zajímavé. Všichni tři nás však učili milovat postavy, které hrajeme, za všech okolností.

Působila jste už v několika angažmá. Kterých  dosavadních divadelních rolí si ceníte nejvíce a proč?
To je velice těžká otázka. Začínala jsem v libereckém divadle F.X.Šaldy, potom jsem přešla do divadla Rokoko a do třetice následovalo Švandovo divadlo na Smíchově. Ve všech těchto divadlech jsem měla štěstí jednak na role, ale i režiséry, nerada bych tedy na někoho zapomněla a jiné tím upřednostnila. Na všechno vzpomínám ráda.

Budete i během angažmá v DnV dohrávat některé role v jiných divadlech, například ve Švandově divadle?   
Ano. Ve Švandově divadle budu dohrávat ve čtyřech inscenacích, a to konkrétně v Mnoho povyku pro nic, Hedě Gablerové, Autobusu a Žebrácké opeře. Dále hostuji v divadlech Viola a Palace a účinkuji v muzikálu Kudykam.

Co vás zajímá  a baví kromě divadla?
Mým druhým největším koníčkem je bezesporu můj pes, koliák Jonáš. Ráda s ním podnikám výlety do přírody. Útěky z města jsou pro mě velmi důležité.

                       Rozhovor s Lukášem Příkazkým

Divadlu jste se začal věnovat jako desetiletý v ochotnickém souboru, kdo vás k tomuto zájmu přivedl? Pocházíte z divadelní rodiny?
Z divadelní rodiny nejsem. Ochotnický soubor vedla bývalá  učitelka češtiny, velmi obětavá a milá paní Musilová. Jednou mě máma přivedla k ní do bytu, kde probíhala zkouška. Dostal jsem přečíst nějaké texty, celkem to prý šlo, a tak jsem dostal roli. Od té chvíle se to se mnou táhne.

Kdy jste začal uvažovat o tom, že se  by  divadlo mohlo stát i vaší profesí? Co na to říkala vaše rodina a spolužáci - podporovali vás? 
V deváté třídě jsem oznámil otci, že existuje herecká konzervatoř. Odpověděl, ať si dělám, co chci, ale pokud mě nevezmou, musím na gympl. Vzali. Od ledna do konce školního roku už jsem pak nenosil do školy ani tašku. Jinak si nikdo moc nedokázal představit, co to znamená. Pro dědu jsem byl od té chvíle komediant.

Jak vzpomínáte na studium na brněnské konzervatoři? Bylo to hezké období?
Měl jsem štěstí na pedagogy  a důležité je, že nás bylo pouze šest. Dostali jsme mnohem více prostoru a oni se nám samozřejmě mohli mnohem pečlivěji věnovat. Učili nás řemeslu.

Co nejdůležitějšího jste se naučil na DAMU?
Motat jointy......nejdůležitějšího? Že je milion herců a když na sobě člověk nebude pracovat, může se lehce stát, že skončí  třeba za barem. Jinak opět velké štěstí na pedagogy  a spolužáky.

Které ze svých dosavadních školních i mimoškolních rolí si ceníte nejvíc a proč?
e školních mám rád Peru písaře (Paní ministrová, N. Penev), samozřejmě Aljošu Karamazova (Bratři Karamazovi, D. Špinar ), Karla (Soumrak bodů, J. Frič - P. Kolečko), Marek (Homo 06, J. Slouková -
D. Špinar ), z rolí „poškolních" mě hodně baví Zvukař
(Pornohvězdy, P. Kolečko-T. Svoboda), Jochanán (Kauza Salome, P. Kolečko- D. Špinar ).
Proč? Nevím ... možná proto, že všechno klapalo tak, jak má. Od první čtené do premiéry.

Od roku 2008 až do konce sezony 2010 jste ve stálém angažmá v MDP. Kolik rolí (a jaké) v současné době v MDP máte? Budete je dohrávat?
Mirek (Superčlověk, P.Svojtka -J. Janků),  Roger (Všechno na zahradě, E.Albee- P.Svojtka) .
Je jich nebo bylo jich asi sedm, ale nemá cenu se zmiňovat o všech. Dohrávat určitě musím.

Vzpomenete si, kdy jste vůbec poprvé přišel do Divadla na Vinohradech?
(Přišel jste sem poprvé jako divák, jako student ...?)
Jako divák a zároveň student DAMU. Myslím, že to byla generálka DONAHA!

Co vás zajímá a baví kromě divadla?
Víno, ženy a zpěv. A pak bych se taky chtěl vrátit k lepení modelů.

Pocházíte ze Strážnice, nabízí se proto otázka - co vy a folklór?
Tančil jsem asi pět let v souboru Demižón ze Strážnice. Ale ptejme se spíše, kdo ze Strážnice netančil? Tam je to součást života. Dodnes mám kroj v kufru na půdě.