08.12.09

ROZHOVOR S DAGMAR HAVLOVOU

Dagmar Havlová zkouší roli královny Marie Stuartovny ve stejnojmenné inscenaci ... 

 Dagmar Havlová o inscenaci Marie Stuartovny

Setkala jste se s několika současnými královnami. Byla tato osobní setkání nějakým způsobem dodatečně inspirativní pro postavu Marie Stuartovny?
Inspirující pro mě určitě byla jejich naprosto přirozená a neokázalá noblesa a schopnost, když byly v privátním styku a cítily se tudíž v bezpečí, projevovat se zcela svobodně podle svého temperamentu bez ohledu na protokol.

Nakolik pro vás bylo důležité seznámit se s historickými fakty a životními peripetiemi skutečné Marie Stuartovny?
Pokud ztvárňuji historickou postavu, je pro mě znalost reálií vždy naprosto nezbytným základem. Bylo tomu tak u Královny Kristiny, kastilské infantky v Cidovi, stejně jako u Marie Stuartovny. Ostatně i Schiller, předtím než začal psát tuto hru, studoval dobu vlády královny Alžběty a historické dokumenty k procesu Marie Stuartovny. Ale nakonec naložil s historickými fakty trochu volněji a dopouští se dokonce čisté fikce, protože obě královny se ve skutečnosti nikdy osobně nesetkaly. A to je právě na tom to zajímavé, že je tam i něco navíc.

Kdybyste měla možnost, na co byste se Marie Stuartovny zeptala?
Určitě na to, kde po téměř dvaceti letech strávených v žalářích brala sílu sama se obhajovat před soudem 42 anglických šlechticů. A navíc tak dobře! Jistě to bylo z pudu sebezáchovy i v tom, že nepochybovala o své pravdě, tedy že ona je ta legitimní, Bohem pomazaná královna. Ale stejně by mě zajímalo, odkud čerpala tu odvahu pouštět se po tolika letech ve vězení a nemocná znovu do boje.

Inscenaci nastudoval mladý režisér Daniel Špinar. Jak se vám s ním pracovalo?
Ráda spolupracuji s mladými lidmi. Nejen v divadle, ale i v Nadaci. Myslím, že se doplňujeme a svým způsobem i inspirujeme.

• Profil hry Marie Stuartovna