27.09.10

Rozhovor s režisérkou Natálií Deákovou o inscenaci Zámek

Režisérka Natálie Deáková zkouší v Divadle na Vinohradech dramatizaci slavného Kafkova románu Zámek. Je to už její druhá práce pro DnV -
v sezoně 2008/2009 připravila pro komorní prostor nové zkušebny zajímavou inscenaci 

Zámek je jedno ze zásadních děl světové literatury 20. století. Sloužil jako podklad k několika filmům, rozhlasovým zpracováním, na jevišti však je poměrně vzácný. Jak vznikla myšlenka inscenovat zrovna Kafku?
Byl mi nabídnut jako jeden z možných titulů a vzhledem k tomu, že mi Kafka imponoval už od dob dospívání, kývla jsem na něj možná až příliš hbitě. Pak jsem chvíli zapochybovala, zda je únosný pro vinohradské jeviště, nebo zda se nebude vzpírat jevišti jako takovému. Ale vzhledem k tomu, že máme k dispozici věcnou a na to základné přesně koncentrovanou dramatizaci, věřím, že  by mohla promlouvat k dnešnímu diváku a zároveň neurazit autora. Sám Kafka měl ale rád zhutňování, kategorizaci,minimalismus výrazu, tak snad by mu náš „reader´s digest" tolik nevadil.

Co tě na Zámku fascinuje, proč ses rozhodla se do něho pustit?
Vždy to byl ten svět za „dřevěným mostem", na kterém K. v úvodu knížky dlouze stojí. Svět vesnice, vnořené do hlubokého sněhu, kde jsou krátké dny a kde člověka na každém kroku zmáhá spánek... Je to jakýsi meziprostor mezi zjevným a nezjevným, hranice pozemského světa. Svět, který  v mnohém funguje na principu snu a přitom se jeví až fyzicky konkrétním. Láká mě spolu s K. objevovat jeho zákonitosti, prostor kolem Zámku, jenž řídí chod světa. A taky podstupovat jeho boj o vzepření se osudu, obhajovat spolu s ním nárok na pozemskou existenci.

Jaký máš vztah ke Kafkovi a k jeho tvorbě?
Kafka je mi blízký jeho životním pocitem permanentního odcizení. Jako německy píšící Žid se v  Praze cítil neadekvátně, zároveň ho ale „matička s drápy" pevně svírala a on nebyl schopen této síle odolat. Cítím to tak nějak podobně a to nejen ve vztahu k tomuto městu. Jako správný pubertální intelektuál jsem měla své „kafkovské" období, kdy jsem četla snad všechno, co bylo tehdy k sehnání a aniž bych na to mentálně stačila, intuitivně jsem jeho prapodivnému, hraničnímu světu rozuměla, zdálo se mi, že mi odkryl dimenze, o nichž jsem do té doby neměla zdání.

Který titul z Kafky tě nejvíc baví? Je to právě Zámek?
Slovo „bavit" je  teda velice zajímavé v souvislosti s Kafkou - ale proč ne, on tou svou krutou pravdivostí vlastně bavit může.  Je to určitě Zámek a v onom pubertálním období jasně vedla  Proměna. Tu jsem teď sice už dlouho nečetla, zato se často vracím k rozhlasovce ze 60.let,  vřele doporučuji.