07.12.11

Režisérka Natália Deáková o komedii MOCNÁ AFRODITÉ

Na konci ledna uvedeme premiéru komedie Woodyho Allena Mocná Afrodité, kterou inscenuje mladá režisérka Natália Deáková. Je to už její třetí práce  pro Divadlo na Vinohradech.   

Mocná Afrodité je Oscarem oceněný film Woodyho Allena, v němž si Allen zároveň zahrál hlavní, téměř autobiografickou roli. V DnV hraje tuto roli Václav Vydra. Co mají W. Allen a V. Vydra společného a v čem budou naprosto odlišní?
Za sebe jsem ráda, že na první pohled moc společných znaků nevykazují, umožňuje to možnosti posunu, výkladu. Chtěla jsem, aby byl představitel této role stejně jako Allen „velké dítě", měl v sobě cosi bezbranného, hravého a zároveň energického, nezdolného. To Václav Vydra skvěle splňuje. Kromě vizuálních rysů se nejvíc liší asi svým optimismem, chutí do života, Allen je přece jen o dost větší skeptik.

Co tě zajímá nebo fascinuje na Woody Allenovi?
To, jak se někdo dokáže inspirovat Beckettem, Bergmannem a na druhé straně bratry Marxovými, Chaplinem a spojit tyto dva vlivy v tragikomickou směs, věrně zrcadlící náš běžný život. Allen se koncentruje na  běžné problémy, obyčejné lidi, osciluje mezi tématem lásky a smrti, nazírá na ně s odstupem a zároveň  s pochopením pro nedokonalost člověka a ještě se u toho poťouchle baví. Vyvozuje absurdní závěry a nutí nás nebrat se tak vážně.

Název Mocná Afrodité odkazuje na antiku. Jak se projevuje antika v moderním světě?
Nijak zjevně. Odkaz antiky samozřejmě v nějakých proměnách žije dál, ale to podstatné, vnímat se jako součást společenství, ba co víc, nějakého vyššího, možná i kosmického řádu a vnímat osudové důsledky svého konání, to nám dnes už moc vlastní není. Jinak se mi ale zdá, že by se řečtí bohové se všemi svými vrtochy k dnešní době docela hodili.

Co je na přepisu filmové látky pro jeviště nejtěžší?
Film umožňuje luxus střihu, detailu i okamžitého přesunu v prostoru a v čase. Allen v Afroditě pracuje, na rozdíl od  starších filmů, kde ponechává mnoho scén v jednom záběru, s rychlým střídáním scén, což je pro nás inscenátory nejtěžší oříšek. Příběh jako takový, navíc komentovaný výsostně divadelním elementem - antickým chórem se ale podle mě k jevištnímu ztvárnění přímo nabízí.

V DnV zkoušíš už potřetí, ale s některými vinohradskými hereckými hvězdami se setkáváš poprvé - s J. Jiráskovou, V. Vydrou...Jaké je to pro tebe setkání?
Těším se na to a doufám, že bude inspirativní i vzájemně.
                                                                                
                                                                             ptal se V. Čepek